Petrovo Duchovní Srdce
Při cestě k pracovnímu prostranství Kaira se nacházelo místo síly Petra.
Vladimír mě s Ním seznámil:
— Tohle je Duchovní Srdce Božského Petra. On se teď rozšířil — tak, že není možné najít hranice. On to tak dříve pro nás nikdy nedělal. To znamená, že je to u příležitosti toho, že jsi přišla.
A podívej, co je ještě zajímavé: tam dále — vidíš? — roste velká osika. Má mohutný bioenergetický kokon — s velmi zjemnělou energetikou. Ale přesto kontrastuje s Petrovou Božskou Energií.
Když jsme rozvíjeli svoje schopnosti k vidění Božských Vědomí, to místo se nám velice hodilo.
Tahle osika, přestože je to nepochybně překrásná rostlina, ale je hrubší svojí energetikou, nežli Svatý Duch.
Kvůli čemu to zdůrazňuji? — abych ukázal, že pro ty, kteří hodlají postupovat na duchovní Cestě, je výhodné jít se zpočátku slaďovat s rostlinami, aby se vzdálili od hrubosti, která je vlastní většině lidí. Ale potom — podle míry zjemnění vědomí — nám už rostliny začínají vadit. Ale — vůbec ne proto, že jsou «špatné», ale proto, že Tvůrce a Svatí Duchové jsou více zjemnělí, nežli ony, ať už by byly jakkoliv dobré!
Takže, my splýváme s Petrem, vcházíme do Něho vědomími, potom — odcházíme po Tělu Jeho Vědomí stále hlouběji a hlouběji… A tohle už je i «Slunce Boha»!…
Petr tě objímá… Můžeš se s Ním potěšit déle. Můžeš tady s Ním a v Něm pobýt — dvacet minut. A potom půjdeme dále, ke Kairovi.
Chodila jsem po stezce, výborně jsem pociťovala Petra a pokoušela jsem se naučit se Ho slyšet. Pokládala jsem Mu krátké a přesné otázky, aby bylo snadnější chápat odpovědi.
Například jsem si vzpomněla na svoji nedávnou sklíčenou náladu. Rozhodla jsem se na to zeptat:
— V čem spočívá mechanizmus vzniku takových stavů?
— Manas.
— A jak nad ním zvítězit?
— Relaxací mysli.
Upozorňuji: tak se projevují zbytky egocentrizmu! Prostuduj na tomto zdařilém příkladu mechanizmus tohoto jevu: ohnisko egocentrizmu hnízdí v hlavě, v čakře ádžně!
Takové stavy — u postupujících po duchovní Cestě — vznikají při silné únavě: když nezbývá sil rozšířit se duchovním srdcem a obejmout láskou všechny duše, kterým chceš pomáhat! Nemluvě už o možnosti Splynutí s Bohem!
Podle míry dalšího upevnění vědomí se takové epizody opakovat nebudou.
… Byla jsem spokojená s tím, co jsem uslyšela: všechno z tohoto tématu teď «zapadlo na svoje místa».
Pokračovala jsem v čistění svého těla, a — s Petrovou pomocí — jsem se zbavila posledních tmavých míst ve své svádhistháně.
A pak — už v takovém obnoveném těle — jsem šla ke Kairovi, abych udělala ještě jeden krok kupředu!
— Tam, kde ve městě bydlíme, — říkal mi cestou Vladimír, — to místo se také nachází v Mahádublu Kaira. On má minimálně dva Mahádubly. I když je možné, že i více. Ale my víme jenom o dvou.
Proto, když jsme doma, je Kair obvykle náš první Společník.
Ale tady má také velice významné místo síly.
… Začalo poprchávat. Schovali jsme se pod ohromný smrk a pojedli jsme.
Ale potom, podle mého názoru, přišel čas vyjít z úkrytu — ale pršet stále nepřestávalo.
Vladimír se začal žertem rozhořčovat:
— Co je to, Kaire! Proč nás tak vítáš?!
Podívej — dokonce i Satja Sáí přišel!… Utěšuje nás…
… Zasmála jsem se — a v té chvíli jsem ucítila něžné a starostlivé Objetí Satja Sáí…
— On říká: jak moc bych k vám chtěl přivést Moje milované děti! Mám nedostatek vtělených rukou — rukou důstojných vtělených lidí! Vy jste Moji praví následovníci!…
Poděkuj Mu ze všech sil! — dodal za sebe Vladimír. — Tato slova si musíš velice nutně zapamatovat! Satja Sáí se bude napříště trvale s tebou stýkat. Vždyť On je jeden z největších Božských Učitelů v historii naší planety!
… Vyhlédli jsme zpod smrku — déšť už ustal.
>>>
Žádné komentáře:
Okomentovat