Návštěva 2

Jsi připravena účastnit se
 Veliké Duchovní Revoluce?

        V Bábadžího Údolí jsme zapálili táborák a posilnili se. Vedle nás byla ohromná usmívající se Tvář Bábadžího: současná — z Jeho posledního Vtělení. Vladimír navrhl, abychom, až skončíme s jídlem, do Něho vešli nejen vědomím, ale i tělem.
        Dokud jsme jedli, začal Vladimír znovu předávat Bábadžího slova, adresovaná mně:
        — On říká, že tě velice silně miluje, tak jako i druzí Božští Učitelé.
        Pomyslela jsem si, že je to přece přirozené, že Bůh všechny miluje. Jak by On mohl někoho nemilovat? A řekla jsem to Vladimírovi.
        — Ne, ne všechny stejně. Někoho On může milovat méně. Například, zrádce Jeho díla.
        Vladimír pokračoval:
        — Bábadží ti pokládá otázku: jsi připravena pomáhat Veliké Duchovní Revoluci — Mahákranti?
        Zlehka jsem pokrčila rameny:
        — Samozřejmě! V čem je problém?!
        Opravdu, nepředstavila jsem si, jak a v jakých rozměrech to může probíhat. Ale o tom, že je moje odpověď jednoznačná, nemůže být pochyb! Když už jsem se jednou vydala na tuto Cestu, pak o nudě a živoření nemohla být ani řeč. I když…, «Duchovní Revoluce» — to znělo už jaksi velice rozsáhle, «planetárně»…
        Cítila jsem se ještě taková maličká, zranitelná… — zatím. Ale jestlipak, v takových rozměrech, o kterých mluvil Bábadží, na to budu vůbec «stačit»?
        Žvýkala jsem dál chleba s máslem a přemýšlela… Ale celkově, pokud Bábadží byl mým Učitelem, pokud David byl… Ostatně, i kdyby nebyl… Vždyť i já sama jsem už byla Guru… a, určitě opravdový… — pak by se mi tedy něco, jak se zdá, mohlo povést… Skvěle!
        — Ano, — odpovídám.
        — Bábadží říká, že jenom samotný souhlas je málo. Musíš přezkoumat všechny komponenty svého bytí na Zemi — kvůli tomu, abys maximálně omezila ty vlivy, které by mohly překážet v uskutečňování Mahákranti.
        Co je třeba uchovat z toho, co my děláme? Především — péči o tělo: aby bylo zdravé a v pořádku ve všech ostatních ohledech. Také je žádoucí mít bydlení a peníze.
        A téměř všechno ostatní by mělo být ze života odsunuto.
          Ať ve výsledku zůstane pouze to, co je bezprostředně nutné pro sloužení Bohu, pro tvoji účast v Mahákranti.
        — A práce?
        —Tohle je práce!
        Téměř všichni lidé jako «práci» chápou získávání peněz tím či oním způsobem. Ale z duchovního hlediska jsou prací všechny činnosti, které jsou skutečně věnované Evolučnímu Procesu.
        To samé je možné vyjádřit i jinými slovy: ty či ony činnosti mohou být ve větší nebo menší míře vykonávány buď pro sebe — nebo pro Boha.
        Pokud člověk koná výlučně nebo převážně pro sebe — pěstuje svůj egocentrizmus. Ale pokud — pro Boha, a přitom Ho pociťuje a naslouchá Mu, — pak postupně přechází z egocentrizmu na Bohocentrizmus.
        Pokud budeme konkretizovat právě tvoji situaci, pak ano, peníze jsou potřebné, bez nich se nikde na Zemi neobejdeš. Ano, v dohledné době budeš muset pokračovat ve svojí medicínské praxi, ale musíš se vynasnažit to dělat tak, aby obvyklá praxe lékaře terapeuta nepřekážela účasti v Mahákranti. Prudce měnit tuto situaci není třeba. Ať všechno proběhne přirozeně.
        … Vladimír se odmlčel, a potom, aby mi pomohl, začal vyprávět o analogické situaci z jeho minulosti:
        — Co se týká mého života, zpočátku jsem byl ateista, potom jsem se postupně začal «převracet» «na stranu Boha»: začal jsem se duchovně probouzet. Pomáhat mi v tom neměl kdo: kolem nebyli vtělení lidé, kteří by měli duchovní znalosti vysoké úrovně. Pomáhal — Bůh.
        Potom jsem začal žít tak, že jsem předával ty znalosti, které se mi podařilo shromáždit a zformovat z nich logický systém. Dostal název systém psychické autoregulace. Poněvadž se práce prováděla v sálech oficiálních institucí, kde se současně shromažďovaly stovky žáků a kde bylo nutné platit nájem a různé další náklady, — vybíraly se od účastníků těchto cvičení peníze. Z vybraných částek mi administrace vyplácela měsíční mzdu. 
        Potom, když byla masová výuka znemožněna z politických důvodů, jsem několik let získával prostředky k existenci z prodeje knih, které jsem napsal a vydal vlastním nákladem. Utržené peníze stačily nejen prostě «na živobytí», ale i na vydání dalších knih.
        Když se vydávání mých nových knih v Rusku také stalo nemožným, — brzy nastoupil důchodový věk.
        To je jedna z možností, jak se může vyvíjet materiální stránka života. Ale mohou se vyskytnout i mecenáši: podnikatelé, kteří by rádi věnovali peníze na společné dílo… Mohou být zainteresovány i nějaké fondy…
        Ale zatím o tom nebudeme přemýšlet. Teď je třeba dávat důraz na tvoje osobní zdokonalování.  Konkrétně — na získání stability v nových stavech vědomí.
>>>

Žádné komentáře:

Okomentovat