Návštěva 2

Bůh není dědeček na obláčku!

        Když jsem se poprvé seznámila s Vladimírovými knihami, velice silně na mě zapůsobil ten fakt, že Bůh by měl být pro vtěleného člověka ne létajícím hodným dědečkem na obláčku, ale… Hlavním Milovaným — Milovaným, Který nikdy nepřestane milovat, nikdy nezradí, nepodvede, neumře… A ještě s Ním — nikdy nebude nuda!
        Takhle o tomto tématu mluvil Vladimír na jedné ze svých přednášek:
        «Co je třeba, aby se v člověku objevilo opravdové přání utonout v Oceánu Tvůrce, zmizet v Něm? Je třeba — být do Něho zamilovaný! Je v tom naprostá analogie s pozemskou láskou, s našimi pozemskými zamilovanostmi, které mají sexuální podstatu: touha po setkání, touha po sblížení, objetí, spojení, splynutí!
        Přičemž to bývá správné jenom tehdy, když se vztahy budují nezištně! Jinými slovy — když se to nedělá z vlastního chtíče, tj. ze zištného vášnivého přání, občas i k újmě partnera. Ale když je to čistá láska: když existuje přání obou partnerů darovat sebe — a v té lásce se sjednotit a splynout!
        A tak tedy — Objetí Boha jsou z Jeho strany otevřená, On má takové přání — ve vztahu ke každému z nás! Takže — je to na nás!»

>>>

Žádné komentáře:

Okomentovat