Návštěva 2

 Jak obejmout Krišnu,
když… jsem s Ním splynula?

        Vydali jsme se na zpáteční cestu k vláčku, ale rozhodli jsme se zajít při cestě ještě na jedno místo síly Krišny, kde byl pociťován trochu jinak, ve srovnání s Jeho ostatními pracovními prostranstvími.
        Když jsme tam došli, sundali jsme batohy, posilnili se, odpočinuli si. Zatím jsme si užívali sluníčka, Káťa dokonce usnula.
        Potom Vladimír doporučil, aby si každý všiml rozdílu v tom, jak Krišna projevuje Sám Sebe na Jeho různých místech síly:
        — Krišna Se projevuje různě. Například, On může být vysoko nad povrchem Země, ale může zde být pociťován, kolem těla každého z nás — jako Božský Oheň. Nebo — na jiných Jeho místech — On učí silovému aspektu rozvoje vědomí.
        Tady jsme Krišnu pociťovali vysoko nad borovicemi do vzdálenosti mnoha kilometrů. Vladimír mi žertem navrhl, abych se hned stala právě tak velkou, jako On.  Ale když se zadíval na můj soustředěně tázavý výraz obličeje, rozesmál se.
        — Sléváme se s Krišnou uvnitř Jeho Mahádublu — a ptáme se sami sebe: Kdo jsem? Kde jsem?»…
        A zkusíme se vypořádat s tím: jak je možné objímat a milovat Krišnu, jestliže i já jsem teď Krišna?…
        … Vzpomněla jsem si, že jsem si kdysi podobnou otázku sama pokládala: jak mám obejmout Boha, když On je Všechno! Vladimír se tehdy na mě díval jasnoviděním a jenom se vesele a povzbudivě usmíval. Pochopila jsem jeho myšlenky: počkej chvíli, brzy ti všechno bude jasné!
        V pořádku. Ale to, co ve mně skutečně vyvolávalo roztrpčení a netrpělivost, byla neschopnost vidět a slyšet Boha. … Krišna je Tváří podobný Ježíšovi, psal Vladimír… No ale, jak bych Ho mohla skutečně uvidět?!
        Vladimír mi ukázal, kde se nachází střed Jeho Mahádublu, a já jsem v něm úzkostlivě chodila sem a tam, pokoušela se uslyšet… no alespoň něco!
        Potom mě napadla myšlenka: bylo by možné, že bych něco uslyšela, kdybych se třeba na něco zeptala?
        Začala jsem přemýšlet, na co se zeptat. Ale «vypadla» jsem kvůli tomu z meditace.
        Konečně jsem začala slyšet jednotlivá slova, zaměřující moje úsilí… hned do hloubky, hned nahoru…
        Běžela jsem k Aně s Larisou. Potvrdily mi, že zpočátku se to tak stává: jsou slyšet jenom jednotlivá slova. Ale mně jenom slova nestačila, chtěla jsem už také celé fráze! Napadlo mě, že to může být podobné tomu, jako když se děti učí číst: nejdřív slabiky, potom slova, a potom už i věty — tak se i já teď učím slyšet.
        Ale brzy jsem se unavila a začala jsem vidět podivné obrazy a představy, které jsem zařadila mezi výplody své fantazie. Pochopila jsem, že přišel čas skončit a zamířila k našim batohům.
        Ale hned jsem si začala uvědomovat, že se ve mně něco změnilo: já… jsem skoro letěla! Únava — jako by nikdy nebyla! Tělo bylo úplně lehké: jako by se zmenšila zemská přitažlivost! Necítila jsem už žádnou bolest ve svalech a kloubech po dlouhém přecházení. Dokonce jsem tělo skoro ani nepociťovala! Téměř se rozplynulo v prostoru! Bylo to tak skvělé!
        A já jsem se nadšeně spojila s Krišnou…
 
* * *
        Posadila jsem se na pařez a začala jsem zapisovat prožité pocity. Ale najednou jsem měla nepřekonatelné přání — lehnout si a prospat se! A tak jsem to udělala.
        … Ještě jsem si ani neuvědomila, kde to jsem, když jsem skrz sladkou dřímotu najednou uslyšela Vladimírův hlas. «Nastražila» jsem jedno ucho, ale byla jsem líná otevřít oči. Vladimír se mě ptal na můj názor: kdy se hodláme vrátit do města? Ale možná, že tu chci zůstat s Krišnou celou noc?…
        Pootevřela jsem jedno oko. Zapřemýšlela jsem: «Jak to myslíš? A co pro to můžu udělat?». Znovu jsem oko zavřela. Byla jsem líná přemýšlet: vždyť bylo s Krišnou — tak výborně!
        Ale bylo třeba, abych se někdy přece jenom «dala dohromady»… Zvedla jsem se. Dokonce i «blažená kočka» by mi musela závidět moje rozpoložení!
        Rozhlédla jsem se kolem. Káťa sladce spala… Výborně! To znamená, že si ještě můžu užívat! A hupla jsem nazpátek do Krišny…
        Určitě uběhla ještě nejméně hodina, a Vladimír nás musel začít zvedat rázněji, abychom stihli poslední vlak.
        Právě v takové blažené něze jsem dorazila až domů.
        A v takovém rozpoložení byli všichni.
        … Doma mi řekli, že zítra půjdeme na návštěvu k Bábadžímu.
        A v noci se mi o Něm zdálo…
>>>

Žádné komentáře:

Okomentovat