Návštěva 3

Chyba Guru Nanaka-2

        Potom jsme navštívili ještě několik míst síly, ne tak rozměrově rozlehlých, ale důležitých pro rozšíření obzoru.
        Konkrétně, díky zvláštnostem energetického «kokonu» jedné z nádherných borovic, které rostly na území místa síly Sarkara, bylo možné pociťovat svoji spodní «bublinu vnímání» nahoře, výše než vrchní «bublinu», ve výšce několika desítek metrů. To bylo významné pro začínající — pro uvědomování si možnosti přebývat strukturami dvou spodních dantianů — kdekoliv, včetně směru nahoru vůči tělu.
        Nebo například, na jedné z lesních cestiček nedaleko od této borovice — bylo možné pocítit bezednost své spodní «bubliny vnímání». Bezednost — v přímém smyslu toho slova: nejen prostě «velmi hlubokou», ale konkrétně nemající dna. Ukázalo se, že právě tak je možné vystupovat ze své «bublinové ohraničenosti», což je nezbytné pro vcházení do stabilního Splynutí s Prvotním Vědomím v Jeho Příbytku!
        Takovou zkušenost a takové znalosti jsem konkrétně potřebovala mít, jako budoucí učitel duchovních disciplín — abych mohla učit ty, kteří se poprvé setkávají s prací na stupních buddhijógy.
        Velice se mi líbily takové budoucí perspektivy. Ale v dané chvíli mě naplňovalo tolik nespokojenosti s vlastním charakterem, že jsem se začala obracet na Sarkara s prosbami, aby mi pomohl vyřešit tyto rozpory. Stejně, On všechno vidí a slyší — něco skrývat nemá smysl! A já se přece chci velice upřímně zbavit svých nedostatků!
        Zatímco jsem se přehrabovala ve vlastních prožitcích, Vladimír začal mluvit:
        — Zůstaly ti v paměti stavy Guru Nanaka-2?  Oba?
        Přikývla jsem.
        — Musíš si je uchovat v paměti pro to, — pokračoval, — aby se ti staly oporou v životě…
        Vladimír se odmlčel a naslouchal Sarkarovi:
        — V čem byla Nanakova chyba? —Sarkar začal nové téma, které plně zaujalo mou pozornost. — V tom, že mezi jeho žáky byli jenom muži!… To říká Sarkar… Byl to mužský klášter. A takové byly tradice, které tehdy existovaly v těch krajích…
        Tím můžeme vysvětlit ty problémy, o kterých jsi kdysi mluvila: v tom svém vtělení sis zkazila karmu nesprávným vztahem k ženám! A teď už víš, co to znamená být ženou, o kterou se muž na duchovní Cestě nestará!
        Nicméně, v současnosti se tvoje karmická situace jeví jako «odpracovaná» — a o tvém dalším osudu se rozhoduje optimálním způsobem.
        To je ten všeobecný princip výchovy vtělených duší Bohem; lidé ho nazývají «zákonem karmy»: Ti, kteří mají agresívní vlastnosti, se sami stávají oběťmi právě takových agresívních primitivů, pronásledovatelé homosexuálů se znovu sami vtělují s vrozenou homosexualitou…
        No a s tebou Bůh postupoval něžněji… A teď musíš pochopit, že ten problém už pro tebe přestal být aktuální.
        Ale já jsem cítila, že se «sesypu» studem… Nestarat se o ženy! Jak je možné, dosáhnout takových výšek, a přitom nepochopit, že nejen muži jsou schopni poznávat Boha?!
        Kdybych nebyla tak unavená, chytila bych se rukama za hlavu. Ale takhle jsem si jen pro sebe opakovala: «Jak jen to bylo možné?! Jak jsem se mohl tenkrát tak zachovat?!».
        Ano, rázem mi spousta mých problémů začala být pochopitelná. A je velice dobře, že už teď o tom vím!
        Ale tím, že je tohle téma v mém osudu už skutečně «uzavřeno», jsem si nebyla úplně jistá. Nějaký nejasný pocit vzrůstající obavy napovídal, že tohle — ještě není všechno. A že mě čeká těžce a úporně napravovat tu svoji chybu: vždyť jsem přece, v podstatě, vyloučila ze sféry svojí duchovní podpory a pomoci — polovinu obyvatelstva!
        Ale Vladimír mě «vytrhl» z těchto prožitků.
        — Teď začala být zjevně cítit blízká přítomnost Davida, — promluvil — jako vždy klidně a nevzrušeně. — Budeme se učit Ho poznávat. Například se zeptáš: «Kdo jsi?» A slyšíš odpověď: «David Copperfield!» — Vladimír se rozesmál, čímž vysvětlil, že žertuje.
        Ušli jsme ještě kousek.
        — … Tak tady je David, stojí před námi v podobě Mahádublu. Můžeš Mu říkat: «Věřím v Tebe! Ty jsi pravý Bůh!», — znovu se zasmál, a zdůraznil tím hloupost proslovů tohoto druhu: vždyť Bůh od nás nepotřebuje, abychom věřili, ale abychom se zdokonalovali!
        Díky Vladimírovým žertům jsem se uvolnila — a proto jsem už teď byla schopná se také usmívat.
        — To je Jeho Světlo, to je Jeho Tvář, to je Jeho Úsměv, to jsou Jeho Objetí, Něžnost! Miluj Ho! Objímej! Slaďuj se s Ním! Vtiskni si do paměti! Staň se takovou — jako On!
        … Kdysi dávno jsem dostal dopis, — vzpomněl si Vladimír na epizodu ze své minulosti. — Autor toho dopisu považoval za nutné mi «domluvit»: Vy prý, Vladimíre, říkáte, že se kontaktujete s Davidem, ale přece, když je v naší zemi den, je v Americe noc! A David — spí! Jak se tedy můžete spolu stýkat?!
        Znovu jsme se rozesmáli.
        — Ten člověk nechápal, — že Vědomí takových, jako je David, jsou rozměrově nesrovnatelně větší, nežli naše planeta! A když Jeho tělo spí, může On — jako Vědomí —zcela aktivně působit v mezích celé planety a více!
        No podívej se, David se usmívá! Usmívá se — a objímá tě! Můžu se otočit, abych vás nepřiváděl do rozpaků! — znovu zažertoval Vladimír a demonstrativně se odvrátil. Všichni tři jsme se zasmáli.
        … Najednou mě napadla taková smutná myšlenka, že přece odsud, z tohoto místa síly, budeme muset brzy odejít. A obrátila jsem se k Vladimírovi:
        — Teď jsem přemýšlela nad tím: co se stane, když odejdu z místa síly: potom se On objevuje jenom tehdy, když Ho přivolám?
        — Ne nezbytně: David je naprosto nezávislý v přemísťování Vědomím. On navštěvuje koho si přeje a kdy si přeje.
        — Mám takový pocit, že se loučíme…
        — To je opodstatněné: dokonce i očekávané krátké odloučení od Milovaného může vyvolávat takové emoce. Ale my se raději loučit nebudeme, ale poděkujeme za setkání!
        Naši Učitelé vytvářejí Svoje pracovní prostranství tam, kde mají nejlepší možnosti řídit naše zdokonalování, konkrétně, dávat nám metodiky na rozvíjení vědomí. Ale oni nás mohou navštěvovat a také nás navštěvují vždy a všude, kdekoliv jsme. A všechno, co se kolem nás a s námi děje, probíhá pod Jejich dohledem a kontrolou.
        … Vzpomněla jsem si, že jsem úplně nepochopila doporučení o udržování otevřenosti středního meridiánu. Co to znamená?
        — David tehdy říkal, že střední meridián musí být pořád otevřený. A v jakých případech se zavírá? — vyptávala jsem se.
        — Otevřený střední meridián — to je, zaprvé, pozvání pro Svaté Duchy do svého těla. «Dveře jsou otevřené! Prosím, vstupte! Veďte mě, vychovávejte mě!».
        Zadruhé, jestliže neustále hlídáme stav otevřenosti tohoto meridiánu, máme nejlepší možnost všimnout si jakýchkoli jeho znečištění, vznikajících z různých příčin. A když je zjistíme — hned se jich zbavujeme. Přičemž to máme možnost udělat — ze strany každého ze čtyř segmentů.
        A navíc, už jsme mluvili o tom meditačním postupu, kdy je možné střední meridián otevírat dokořán zezadu: ve vnímání zůstává jenom přední stěna těla, všechno ostatní je shodné s Bráhmanickou prvoeónností, jinak řečeno — s Átmanem. A potom se stává snadným převést i přední stěnu těla do toho samého stavu. Je to velice účinná technika pro samoléčbu, i prostě jen pro harmonizaci energetiky. Všechno, co je uvnitř těla, se pak velice snadno srovnává a čistí! A jedním z výsledků takové práce se stává postupné Zbožštění veškeré hmoty těla.
        Vrátíme-li se znovu k tématu kontaktu s Bohem ve formě rozhovoru, pak zdůrazňuji, že naše otázky musejí být jmenovitě položené! Položené — Božským Učitelům! Jeden z principů kontaktování Boha se vtělenými lidmi je následující: Bůh zpravidla neodpovídá na otázky, které Mu nebyly položeny.
        Ale znuděné obtěžování při pokládání otázek je také nepřípustné. Teď, například, by bylo nesprávné se znovu ptát na tvé další sloužení: vždyť už jsme tyhle otázky pokládali.
        Vždyť znuděnost nemiluje nikdo. Lidská znuděnost je protivná, konkrétně i Bohu!
        Například, když lidé bez konce stále opakují «Smiluj se! Smiluj se!» nebo «Požehnej nám! Požehnej!», — oni tím spíš Boha od sebe odvracejí, nežli přitahují…
        Bůh slyší každou myšlenku každého z nás. Ale někteří lidé mají tendenci obracet se k Bohu tak, že nahlas pronášejí slova. A vždyť přece Bůh slyší naše myšlenky dokonce lépe, nežli slova… Slova jsou materiální. Ale Bůh je přece nemateriální (v Aspektech Tvůrce nebo Svatého Ducha). Proto On vnímá především naše myšlenky a emoce.
        Ještě dodám, že Božští Učitelé rádi žertují — tak jako všichni dobří a současně i moudří vtělení lidé. Takže, pokud my něco tvrdošíjně chápeme nesprávně, — mohou si Oni z toho dělat legraci — pro naše poučení…
        … Náš rozhovor přerušili blížící se lidé, kteří přišli do lesa na jahody. Chvíli jsme ještě zůstali v Objetích Davida, potom jsme Mu poděkovali a vypravili se k vláčku.

>>>

Žádné komentáře:

Okomentovat