Návrat

Dívání se z Boha

        Jednou jsme seděli, užívali si letního večera a přemýšleli o úkolu, který nám uložil Bůh: jak se naučit ovládat hmotu? Vzpomínali jsme na knihu Bairda Spaldinga «Život a Učení Mistrů Dálného Východu»: konkrétně na to, jak Emil z vody v pohárku úsilím Vědomí vyrobil led a potom ho znovu nechal roztát. Jak bychom to mohli dokázat i my?
        Na ubrousku před námi byly hrnky s vodou, ve které byl rozpuštěný náš vlastnoručně vyrobený med z kvítků tužebníku.
        Přišel k nám Emil, Kterého si všiml jenom Vladimír. Vladimír si mlčky vyposlechl o našich tužbách, a potom pronesl:
        — Přišel Emil a upil z tohoto hrnku… Rozdělil se s Ježíšem… Podívejte se na to — Oni tady s požitkem ochutnávali náš nápoj, místo toho, aby z něho dělali led!
        Všichni se rozesmáli.
        — Oni říkají, že pokud budou mluvit vážně, — pokračoval Vladimír, — pak je obraz takový: «Skvělé je všechno, co jste udělali! A všechno kolem vašich těl je také skvělé: všechno — kvete, všechno je v tichu a lásce! A ať to tak zůstane navždy. Ať vy všichni vždy vykonáváte Naši společnou Vůli, do které je zapojen každý z vás, — Vůli Jednotného My! A Jednotné My se už musí na závěr stát ne Společníkem, ne nějakým jiným Objektem, ale musí vás zahrnovat v Sobě. Vy všichni musíte působit jako Jednotný Celek s Námi. Od nynějška nesmí existovat rozdělení na "já" — a "Vy". Právě o tohle se musíte snažit!».
        Vzpomínáte, — vysvětloval tu myšlenku Vladimír, — dnes jsme na pasece odcházeli do Božských Hlubin, stávali jsme se tam velkými a dívali jsme se odtamtud — tam, kde byla naše těla? Tělo každého z nás bylo předmětem posuzování.
        Předmět této práce by měl mít takovéhle pokračování: musíme se stát «otevřenou bránou» z Prvotního Vědomí — do světa lidí. To znamená, že se nemáme dívat od těl na Boha, ale máme se dívat z Boha na těla a to ostatní, co existuje ve světě Stvoření.
        Emil říká, že je s námi spokojen, a měli bychom si tu informaci dobře vtisknout do paměti. «Ať to tak i zůstane! Ale kvůli tomu, — říká On, — se musíte stát Jednotným My s Námi se všemi a ve všech Našich Projeveních. Musíte zaměnit směr vektorů dívání se.»
        Já teď odbočím a zeptám se Emila ohledně kravských bílkovin, které jsou v mléčných produktech. V zimě nám říkali, že bychom se měli mléčných výrobků vzdát. Nejsou pro nás zvířecí bílkoviny úplně kontraindikovány?
        Emil odpovídá, že si to musí každý rozhodnout sám. Mně osobně On ukazuje, že jsou teď pro mě kontraindikovány, dokonce i ve formě sýra a tvarohu.
        Máslo teď neposuzujeme, mluvíme jen o bílkovinných produktech.
        Kdysi dávno nám také radili, abychom přestali jíst vejce. Tehdy to motivovali tím, že to sice není hříšné jídlo, ale vaječné bílkoviny nedovolují dále zjemňovat vědomí.
        To znamená, že začínajícím vaječné smaženice kontraindikovány nejsou. Ale na vyšších stupních buddhijógy je lepší se jich vzdát.
        Ale teď mluvíme o bílkovinách mléčného původu. Je zřejmé, že nějaká pro nás nežádoucí energie od krav přechází do našich organizmů s mlékem a výrobky z něho.
        Emil odpovídá, že bychom měli častěji zařazovat do jídelníčku sojové produkty.
        Ale kvůli rozhovorům o jídle nesmíme zapomenout na to hlavní — že jsme teď dostali velice důležitý úkol — zaměnit vektory dívání se.
        Za poslední dobu se nám podařilo udělat velký pokrok — jak v porozumění, tak i v osobním vzestupu.
        A je tu i Ježíš… A vida, teď tu s námi není jenom Emil a Ježíš… Kdopak je tohle? S šedými vlasy… Aha, to je Ódin!
        Oni říkají, že v žádném případě nelze metody realizace tohoto úkolu prezentovat před nechápajícími lidmi! Tato informace se nesmí stát vlastnictvím prázdných lidí! Pochopení na úrovni davu toho, o čem teď mluvíme, není možné! To říká Ódin, to jsou Jeho slova. On to zdůrazňuje a ještě jednou opakuje: není možné, není možné, není možné!…
        Ódin je teď velice živý v antropomorfní podobě: široká tvář, šedé vlasy.
        On říká, že je žádoucí, abychom tu do sněhu byli co nejčastěji. Je to důležitější, než sbírat houby.
        Říká: «Pomáhejte Mi v tom díle, které Já s vaší pomocí dělám na Zemi! Při tom musíte osobní zájmy odsunout do pozadí. A pokud budete sbírat houby, pak jenom "mezi prací".».
        Ódin ještě jednou opakuje: «Pomáhejte Mi! To je teď vaším hlavním úkolem! Všechno ostatní musíte odsunout nebo se toho zbavit!».
>>>