Návrat

O Avatárech

        Druhý den jsme byli v Údolí Bábadžího.
        Vladimír začal překládat Jeho slova:
        — Pokud se každý budete spoléhat na Mne, napřímím pravděpodobná vybočení z cesty každého z vás. To se týká jak osobního rozvoje, tak i sloužení. Vždyť jinak bývá trendem upadání do krajností a potom je nutné dlouho a někdy i mučivě těžce hledat «zlatou střední cestu» mezi nimi.
        Pokud Mne trvale pociťujete a přijímáte Moji Vůli, kterou nahrazujete svojí vůli, pak se všechno daří rychle, téměř okamžitě — pokud se na to díváme v historickém měřítku.
        Ale jak zřídka se úplné poznatky ode Mne donesly až k lidem! Avatáři, Kteří Svůj život na Zemi začínali konkrétně z Božského stavu, na Zemi často nepobývali! Byly to veliké Hrdinské Činy Ježíše, Satja Sáí… Připomeňme si také Pythagora a ještě mnohé Další. Podle pozemského chápání byl Jejich osud téměř vždy nešťastný. A Oni museli na Zemi snášet mnoho utrpení — kvůli tomu, aby si lidé zapamatovali Boží Učení, které jim On sděloval prostřednictvím těchto Hrdinů!
        Ale zvlášť velkou cenu mají Ti, Kteří nebyli Avatáry, vycházejícími při zrození na Zemi z Příbytku Prvotního, ale stali se Jimi v důsledku duchovních úsilí během daného vtělení. Vždyť každý takový Člověk si výborně pamatuje Svou osobní zkušenost a to, jak je třeba od samého začátku stavět stupínky duchovních poznatků pro druhé vtělené. Taková situace nastává jednou za staletí…
        — Je tady Marie Magdaléna, — upozornil nás Vladimír. — Také Apoštol Marek, Isak (ne Izák). Isak říká, že byl jedním z padesáti Ježíšových učedníků. Ne z dvanácti, ale jmenovitě z padesáti. On říká, že se za několik vtělení stal podobným Největšímu z Největších, Kdo žili v té době na Zemi. To znamená, že tím myslí Ježíše.
        On vypráví, že po několika vtěleních po tom, co došlo ke vtělení Ježíše, udělal významný pokrok s pomocí meditace «Chrám», kterou Mu daroval Ježíš… Je tím myšlena gigantická forma vědomí, připomínající současný pravoslavný chrám, kterou Ježíš učil učedníky přijímat, — objasnil Vladimír Isakova slova.
        — A v důsledku, jsem Já také dosáhl Dokonalosti, — říká Isak. — A ještě existují i Dosáhnuvší z nás, padesáti. A není Jich málo!
        My všichni jsme pokračovali k Dokonalosti nejen v tom vtělení, ale i ve vtěleních pozdějších. A i tehdy nás Ježíš také opatroval: dále nás učil a ochraňoval před protivenstvím.
        A nyní — pomáháme My všichni vám.
        … Vladimír si vzpomněl na jednoho, v minulosti významného, šachistu z Evropy, který kdysi pomáhal s překlady knih do němčiny. Dotyčný pak jednou oznámil, že, jak se zdá, se už nemůže dál podílet na společném díle, protože si není jistý, že bude žít ještě dostatečně dlouho v nynějším těle: že se mu zhoršil zrak, věkem… Ale po uplynutí nějakého času se s Ním Vladimír setkal — už jako se Svatým Duchem… To znamená, že rozvinutá duše dokázala završit svoji evoluci, jenom díky Vladimírovým knihám, a při tom se s ním dokonce ani fyzicky nesetkala…
        — Ale teď bude mluvit Kair, — pokračoval Vladimír:
        — Já i My jsme vždy přímo vedle vás. Učíme se vaše metody spolu s vámi, prostřednictvím vašich zkušeností, a zdokonalujeme tak Naši pomoc vtěleným lidem. Takovým způsobem se shromažďují znalosti na toto téma. Ano, tvůrčí práci na dalším zdokonalování metodologie duchovního rozvoje děláme my všichni společně!
>>>