Duchovní vojín musí být
bezchybný ve všem!
bezchybný ve všem!
Doma jsem si na chodbě sundala holínky a stoupla si bosýma nohama na podlahu. Tak, jak to obvykle doma dělám. Larisa si toho všimla:
— Tak a teď si musíš umýt nohy: do pantoflí s takovýma nohama nemůžeš.
Pokoušela jsem se vysvětlit, že jsem udělala po podlaze jen několik kroků. Ale Larisa pokračovala:
— Duchovní Vojín musí být bezchybný ve všem, dokonce i v maličkostech! Vladimír nám už dávno vysvětlil, že na ulici chodíme po místech, kde možná plivali souchotináři. A pouliční prach spolu s rozptýleným vyschlým hlenem můžeme snadno zanést i na podlahu našich bytů. A pokud se takovými Vladimírovými radami neřídíme, podívá se na nás tak…, že nás ani nenapadne se s ním hádat…
Víc vysvětlování jsem už nepotřebovala, upalovala jsem do koupelny.
Po večeři mi Aňa dala přečíst knihu, ve které jsem mohla pokračovat v seznamování s vyprávěním Božských Učitelů o Sobě: o Jejich posledních Vtěleních a Cestách na kterých Oni Sami dosáhli Splynutí s Bohem. Byla to 'Klasika', kterou jsem už připomínala.
Oni usnuli už v šest hodin večer, ale já jsem byla dlouho vzhůru: studovala jsem knihu, pak jsem přemýšlela o proběhlých událostech, potom se nořila do nějakých svých prožitků.
V mém kraji není ani jeden člověk, který by potřeboval moje znalosti?! A kolik jsem v sobě chovala nadějí kvůli některým lidem!… Vždyť mám vynikající přátele, se kterými se znám už od školních lavic. Je pochopitelné, že jsme se pokaždé v názorech neshodli a časem následovali různé životní cíle, ale ať se přihodilo cokoliv, brali jsme jeden druhého takového, jakým byl, a snažili jsme se navzájem si ve všem pomáhat. A já jsem za takové přátele byla vždy vděčná Bohu!
Zdálo se mi sice i dříve, že mě nechápou a nesdílejí můj světový názor. Ale — proto, že jim to špatně říkám, špatně vysvětluji, proto, že já sama ještě nežiji tím životem, který by mohl být příkladem pro druhé… A současně jsem se domnívala, že by i maminka jednou mohla všechno to nové, co přišlo do mého života, pochopit a přijmout. Ale ukazuje se…, že není nikdo?…
— Tak a teď si musíš umýt nohy: do pantoflí s takovýma nohama nemůžeš.
Pokoušela jsem se vysvětlit, že jsem udělala po podlaze jen několik kroků. Ale Larisa pokračovala:
— Duchovní Vojín musí být bezchybný ve všem, dokonce i v maličkostech! Vladimír nám už dávno vysvětlil, že na ulici chodíme po místech, kde možná plivali souchotináři. A pouliční prach spolu s rozptýleným vyschlým hlenem můžeme snadno zanést i na podlahu našich bytů. A pokud se takovými Vladimírovými radami neřídíme, podívá se na nás tak…, že nás ani nenapadne se s ním hádat…
Víc vysvětlování jsem už nepotřebovala, upalovala jsem do koupelny.
Po večeři mi Aňa dala přečíst knihu, ve které jsem mohla pokračovat v seznamování s vyprávěním Božských Učitelů o Sobě: o Jejich posledních Vtěleních a Cestách na kterých Oni Sami dosáhli Splynutí s Bohem. Byla to 'Klasika', kterou jsem už připomínala.
Oni usnuli už v šest hodin večer, ale já jsem byla dlouho vzhůru: studovala jsem knihu, pak jsem přemýšlela o proběhlých událostech, potom se nořila do nějakých svých prožitků.
V mém kraji není ani jeden člověk, který by potřeboval moje znalosti?! A kolik jsem v sobě chovala nadějí kvůli některým lidem!… Vždyť mám vynikající přátele, se kterými se znám už od školních lavic. Je pochopitelné, že jsme se pokaždé v názorech neshodli a časem následovali různé životní cíle, ale ať se přihodilo cokoliv, brali jsme jeden druhého takového, jakým byl, a snažili jsme se navzájem si ve všem pomáhat. A já jsem za takové přátele byla vždy vděčná Bohu!
Zdálo se mi sice i dříve, že mě nechápou a nesdílejí můj světový názor. Ale — proto, že jim to špatně říkám, špatně vysvětluji, proto, že já sama ještě nežiji tím životem, který by mohl být příkladem pro druhé… A současně jsem se domnívala, že by i maminka jednou mohla všechno to nové, co přišlo do mého života, pochopit a přijmout. Ale ukazuje se…, že není nikdo?…
Žádné komentáře:
Okomentovat