Vlastní hledání míst síly
Když jsem přijela domů, hned následující den jsem se pustila do meditací, které jsem nutně nemusela trénovat na přírodních místech síly, ale mohla je dělat v bytě. Nejvíc ze všeho se k tomu hodila cvičení, které jsem si osvojovala za pomoci Manuela. Aňa mi nahrála speciální anáhatní hudbu — pro slaďování. Pustila jsem si ji — a hned jsem zjistila, že se mi při ní daří všechny meditace mnohem efektivněji!
… A potom, na prvních vycházkách, jsem se snažila prohlížet místní parky za účelem hledání míst síly.
Zpočátku jsem se jednoduše orientovala podle příjemných pocitů, které se hned objevovaly, hned mizely, podle toho, jak jsem se pohybovala na cestičkách v parku.
Takže, na okraji nevelkého srázu, ze kterého se otevíral výhled na město, bylo příjemné vytáhnout se vědomím nahoru nad borovice. Toto místo síly zaujímalo všeho všudy jen několik metrů v průměru. A kolem byly pocity úplně normální.
Šla jsem dále, vychutnávala ticho a ranní sluneční světlo.
Když jsem zkoumala jednu z cestiček, začala jsem pociťovat změnu energetiky. Zjevně jsem tu pociťovala Něčí přítomnost. Prošla jsem se po cestě několikrát tam a zpátky — ale nějaké určité závěry o možnostech tohoto místa jsem zatím udělat nedokázala. Ale dále, tam, kde cestičku lemovaly vysoké husté smrky, byly pocity u jednoho z nich mnohem intenzívnější. Bylo vidět, že je to epicentrum tohoto místa. Tady mě začala ze všech stran naplňovat radost, která se zvedala z mnohorozměrných hlubin. Chodit tady bylo velice lehké, nohy jsem skoro necítila. Začala jsem zkoušet cvičení, která jsem nacvičovala u Manuela. Ale v určité chvíli mi přišla na mysl myšlenka, která zjevně nebyla moje, že je třeba se zaposlouchat a dělat ne to, co jsem nacvičila předtím, ale to nové, co se začne projevovat tady a teď.
Poslechla jsem. A tehdy se mi pod nohama objevily koule ohni podobného bílého Světla. Začaly pomalu plout nahoru skrz moje tělo.
Začala jsem velice dobře vnímat Svatého Ducha — Božskou Ženu, která mi pomáhala.
Když jsem začala být unavená, nechtělo se mi už pracovat. Ale bylo pro mě příjemné prostě jenom přebývat ve stavu její blažené něhy.
…Poděkovala jsem oběma Svatým Duchům a vyfotografovala obě místa síly, abych mohla poslat fotografie Vladimírovi. (On mi potom odpověděl, že na fotografii prvního místa Někdo je, ale že Ho nezná osobně. A na druhém místě, pod smrkem, je radost Božské Ženy, Kterou teď na fotografii také nemůže poznat, ale můžu se učit slévat se s Ní.)
Žádné komentáře:
Okomentovat