Návštěva 3

V Objetích Chuanita

        Každou následnou etapu práce se mnou a každou cestu plánoval Vladimír současně s Bohem.
        Dnes jsme se chystali navštívit místo síly Chuanita — to samé, kde už se uskutečnilo moje první setkání s Ním.
        Ale tohle naše setkání bylo naplněno, mimo vzájemné něžnosti, i mým smutkem… Ještě stále jsem se obávala svojí možné hrozné budoucnosti a prosila Chuanita, aby mi odpustil takovéhle mé rozpoložení.
        Stála jsem na uzounké pěšince, lemované kvetoucími planými růžemi. Ty něžné růžové kvítky se na mě radostně usmívaly, naplňovaly mě svou vůní. Vzadu za mým tělem rostly ty nejkrásnější borovice. A vpředu se rozprostíralo moře, od kterého byly čas od času slyšet hlasy racků.
        Vladimír odešel a nechal mě o samotě s Chuanitem, řekl, abych Ho poprosila o pomoc při čištění mojí mléčné žlázy.
        Ohromný Obličej Chuanita se nacházel za mým tělem — nad borovicemi. Vyšla jsem dozadu z anáhaty a mlčky se k Němu přitiskla zády vědomí, zachumlala se v Jeho Objetích, ponořila se do Jeho hésychie… Nechtělo se mi mluvit.
        Stála jsem tak určitě dvacet minut, uklidňovala se a hledala sílu vrátit se do harmonického stavu.
        Ale nakonec přišel čas začít práci.
        Použila jsem všechny meditace na očišťování energetiky těla, které jsem v té době znala, jako základ jsem používala naše společné ruce, sjednocené s Chuanitovými.
        Brzy přišel Vladimír a s radostí mě pochválil, ale dodal, že kromě očištění od nečistot, je ještě třeba tu část těla «oživit», aby se v ní «rozproudila» energie!
        Zamyslela jsem se nad tím, jaký způsob bych pro to mohla použít, — a hned jsem dostala odpověď: květy! Něžně růžové okvětní lístky růží! Vložila jsem do mléčné žlázy obrazy poupat a představovala si, jak se začínají rozvíjet, a postupně naplňují vůní nemocné místo, a poté i celé moje tělo. Brzy jsem se úplně naplnila něžností těchto květů — květů, které mi daroval Chuanito!
         A energie se rozproudila! Cítila jsem, že mě tíha postupně opouští — a že se mi dokonce i lépe dýchá!
        A záhy mi Vladimír tlumočil, že na pokračování práce je načase jít k Božským Lorencům: Oni nás zvou. Jejich místo síly se rozkládalo o kousek dál podél břehu.

>>>

Žádné komentáře:

Okomentovat